Něco o mě
Jmenuji se Gabriela Langerová a jsem velká milovnice a zastánkině koní.Miluju koně a proto chodím do jezdeckého klubu.Začínala jsem v jezdeckém klubu JK Baník Ostrava,který byl pro začátky úp
lně ideáolní.Začínala jsem asi tak jako každý začátečník v kroku.Měla jsem hodně chyb.Nejhlavnější byly např.:paty nahoře,neseděla jsem na zadku,v předklonu,nedržela jsem se kolenama atd...Ale to sme s našim trenérem začali pilovat.Začala jsem z rovnováhou.Trenér mi řekl co mám udělat a nebo o co se mám pokoušet.Skoušela jsem jeho rady a opravdu jsem se cítila v sedle bezpečněji.Ale stále bylo co pilovat.Když už jsem se konečně naučila držet koleno u sedla,sedět na zadku a trošku se udžet.Stále jsem ale škubala koni v hubě.Neuměla jsem udržet ruku v klidu.Tak tedy po 3 měsící ježdění jsem se učila držet ruku v klidu.Učila jsem se to spůsobem,že jsem se přichicovala hřívy nebo martingalu koně.Z držením ruky to šlo rychle naučila jsem se ji držet ale občas mi to dělá trošku problémy.Pořád je co pilovat.Ale potom jsem se učila držet prošlápnuté paty.To bylo to nejhorší.Protože jsem jako malá jezdila na různé tábory tak jsem tam jezdila jen tak a nikdo mi nic neříkal.Prostě rekreačně jak se mi chtělo a nejpohodlnější bylo mít paty nahoře.Jezdila jsem tahle rekreačně asi 2 roky(s přestávkama) a potom už mi bylo 12let tak jsem přestoupila na JK Baník Ostrava a tam jsem se tomu začla věnovat.Ale paty byly problém.Mít je prošlápnuté bylo strašně nepohodlné a tak jsem je pořád zvedala.Trenér mě pořád napomínal a já se snažila ale moc to nešlo.Další dva měsíce jsem se snažila mít patu dole ale nic.Ale pak to najednou šlo.Neměla jsem ji sice poršlápnutou ale aspoň v rovině a tak to šlo čím dál líp.Až jsem se naučila držet paty dole tak sme to asi ježtě další měsíc pilovali aby to bylo dobré.Po to měsíci řvaní a napomínání jsem už neuměla jezdit s patama nahoře.Šlo to a tak jsme se zamířili na sed protože ten ještě nebyl tak dokonalý.Nešlo mi moc podsadit se a sednout si na zadek,ale při neustálem napomínání sme to zvládli.Pak už jsem si jen dávala pozor ať se nepředkláním a ať sedím rovně s ramenami dozadu s čímž mám problém do teď.Někdy to de ale někdy ne.Na JK Baníku jsem se učila na úžasné kobylce Story.Byla užásná a měla jsem ji nejrači.Jezdila jsem na ni pořád.Nikdo ji nechtěl protože se ji bály ale já jsem nechápala proč.Až do té doby než sme šli z malé haly do velké.Řádila tam ale za to jsem ji moc vděčná.Za to jak poskakovala a házela kozly jsem ji vděčná protože jsem se díki ní naučila držet v sedle.Taky Toreček mě toho dost naučil.Naučil mě držet se v sedle a pobízet.Charlí ten mě naučil hlavně pobízet a používat bič i když někdy sme se domluvily i bez něj a Charlie mě naučil co to je rychlá jízda:)Krokánek ten šel sám ten ukazoval pohodovou jízdu.Brali si ho většinou ti kteří se nechtěli namáhat.A Roneček ten nám všem dokázal že v 18letech vůbec nepatří do starého železa.Ten člověka naučil držet se zuby nechty.Na Baníku to nebylo špatné,ale byla jsem si jistá že si tam nikdy nic nezaskáčme.O to mi ani tak nešlo ale začal se i kolektiv rozpadat.I když s trenérem sme si občas tajně něco malého skočily,ale bylo to jen tajně.No a z JK Baníku js
em přestoupila to SDO Brontosauři.Je to tam spíše takové rodinné a všichni se tam znají.A tam chci všechno co jsem se naučila na Baníku vypilovat.A chtěla bych kdyby mi to bylo umožněno skákat.Ale o to ježdění mi ani tak moc nejde.Jde mi to ty lidi tam a o ty koně.Chtěla bych se naučit pořádně jezdit a pečovat o koně a pak si možná pořídit i vlastního koníka.Mým cílem je:naučit se poznat koně,a učit je přirozenou komunikaci,a poznat je jako kamarády a ne jako obyčejné koně a aby oni i ve mě viděli věrného přítele...tomuhle se chci někdy věnovat.Tak to je asi vše o mě a můj začátek a moje cíle:)
